Jak jste se dostala k modelingu – prvnímu stupínku vaší kariéry?
Bylo to ve čtrnácti letech. Všiml si mě agent z agentury Elite, když jsem byla na dovolené v jižní Francii. Ten samý rok se mě ujala agentura Unique one v Praze a moje první cesta za prací byla na dva měsíce do korejského Soulu. Pak jsem procestovala téměř celou Asii a část Evropy.
Věnovala jste se už dříve herectví? Třeba na gymnáziu, na základní škole...
Pamatuji si, že jako malá holka jsem se koukala na film Pretty woman a řekla jsem tatínkovi, že ze mě jednou bude hollywoodská herečka. Taťka mi řekl, že můžu být vším, čím chci. Byla jsem vždycky výstřední dítě a účastnila jsem se jakýkoliv školních vystoupení a recitací a na gymplu jsem chodila do loutkového a hereckého kroužku. Nikdy jsem ale herectví nestudovala.
Několik let před odjezdem jste ale modeling pověsila na hřebík a trochu jste se přeorientovala…
Ano, v 21 letech jsem měla modelingu nad hlavu. Cítila jsem, že potřebuji novou výzvu a naučit se novým věcem a zvolila jsem obchod. Psychologii prodeje totiž zužitkujete v jakémkoliv oboru, i v herectví. Umělec se musí umět prodat. Dělala jsem door to door prodej a také prodej na ulici. Byla to velká škola.
Jak jste se dozvěděla o možnosti studia herectví v Los Angeles?
Když mi bylo kolem dvaceti, měla jsem hodně práce v reklamě. Většina režisérů mi už tenkrát říkalo, ať se jdu věnovat herectví. Neměla jsem na to odvahu. O pár let později, v roce 2012, mě můj kamarád (režisér z Mnichova) pozval do LA. Dodal mi kapku sebevědomí, které mi v té době hodně chybělo. Věřil, že mám talent. Než jsem ale zašla na první kurz, trvalo mi to 14 dní. Úplně jsem tomu pak propadla. Další týden jsem odjela s mým učitelem na třídenní seminář a po něm se rozhodla, že se do LA vrátím, a natrvalo. Mám zde stále stejného učitele. Stalo se to všechno tak rychle, rodiče z toho nebyli moc nadšeni a dodneška nejsou, ale co nadělají. Žiju si konečně svůj sen, na který není nikdy pozdě.
Cesta do USA je administrativně náročná, co všechno jste zařizovala?
Přípravy i odjezd byly velmi rychlé. Prodala jsem auto a spousty věcí, vzala si úvěr, abych si mohla koupit auto v LA. Dáte do kupy pár zvacích dopisu, všechny fotky z booku, články z internetu, seženete si zastupující agenturu v USA (mám dlouholetého kamaráda v modelingové agentuře na Floridě, která mě zastřešila a zastupuje mě tu, to byla má výhoda), která vám podepíše pracovní kontrakt. Připravíte si šek na 3500$ a poté pošlete vše právníkovi. Pak už se modlíte, abyste měli štěstí. Já ho měla obrovské, dostala jsem víza během jednoho měsíce.
Co příjezd do LA? Nevylekala jste se moc?
Zabalila jsem se do čtyř kufrů a vydala se na cestu. Vyzvedl mě na letišti kamarád, kterého tu mám dodnes. Je zároveň i mým kadeřníkem. První den v LA jsem si zřídila bankovní účet a následující den si šla koupit auto. První 3 měsíce jsem žila sama v pronajatém bytě. Samota mi hodně pomohla, jak se naučit radovat sama se sebou a nebýt nepříčetná, když s někým nemluvím víc jak hodinu.
Věděla jste, do čeho jdete?
Jediné, co jsem věděla, bylo, že chci hrát, vrátit se k umění a kreativitě. To byl hnací motor a to jediné mě zajímalo. Když jsem se rozhodla, tak všechno ostatní začalo chodit samo. Obchod mě naučil spoustu, ale nejsem stroj. Potřebuji věci prožít a cítit, pak mám teprve pocit, že žiju.
Máte ke studiu i nějakou part-time práci?
Před odjezdem jsem se hodně modlila, ať je moje cesta jiná, než ostatních lidi, kteří sem přijíždějí. Řekla jsem si, že se budu živit tím, co chci, a to je herectví. Všechno se událo tak, jak mělo, a nemusím pracovat po barech. Plně se mohu věnovat škole, odstraňování přízvuku, zlepšování angličtiny a všemu, co je tu potřebné.
Jak si tedy vystačíte finančně?
Mam jisty budget, do kterého se měsíčně vejdu. Za školu platím 550 USD měsíčně. Je dvakrát týdně večer na 5-6 hodin. Hodina s učitelkou na odstraňování přízvuku stojí 150 USD a je třeba na ni chodit 1 až 2krát týdně, abyste viděli výsledky. Většinou všechny své peníze investuji zpět do sebe. Vím, že se mi to vrátí.
A co vaše současné bydlení? Jak vypadá?
V červnu jsem si našla byt s kamarádkou ze školy v krásné oblasti ve West Hollywoodu. Je to praktické, rozumíme si, čím každá procházíme, jak je někdy těžké byt daleko od rodiny a vzájemně si pomáháme při přípravě na castingy. Máme tu blízko nákupní centrum, v baráku obchod s organickými potravinami. Chtěla jsem si připlatit za parkování v domě, protože venku je to katastrofa a když se v noci vracím sama ze školy, nebylo by to ani moc bezpečné.
Jak probíhají hodiny herectví?
Ve třídě je nás vždy maximálně 25. Náš učitel Eric Morris se věnuje koučování přes 65 let. Napsal spousty knih, vyvinul mnoho studií. Sám spolupracoval třeba s Jackem Nicholsonem. Pod jeho vedením jsem schopna zachytit a využít všechny emoce. Pomáhá nám odstranit osobní bloky. Pracujeme buď na monologu, který si přineseme anebo dostaneme od Erica nějaké cvičení. Mám také soukromou učitelku, která mi řekla jednu krásnou věc. ,,Až ti příště zase bude někdo říkat, že jsi moc přecitlivělá, tak mu za to jen hezky poděkuj. Ty nejsi právník, lékař nebo účetní. Jsi herečka a to je ten správný nástroj, který k tomu potřebuješ."
V USA jste již 9 měsíců - dostala jste nějakou roli?
Natočila jsem dvě reklamy a dotáčím svůj první krátký film. Hraju v něm hlavní roli cizinky, která utíká s ukradenými penězi a chce začít novy život. Samozřejmě se potká s mužem a tam začíná příběh. Byla to pro mě obrovská zkušenost – vyzkoušet si, co jsem se za 7 měsíců naučila a vše před kamerou zúročit. Ukázalo mi to, na čem musím zapracovat. Hollywood je o kontaktech a o štěstí. A až se ty dveře otevřou, tak na tu šanci chci byt velmi dobře připravena.
Věnujete se v USA ještě příležitostně modelingu?
Nevěnuji a ani nechci. Tato etapa je za mnou. Nechci byt ta modelka, co se rozhodla být herečkou. Dlouho jsem se modelingu nevěnovala už před mým odjezdem. Reklama mě baví a dají se na ní vydělat pěkné peníze, ale to není to samé.
Jak vypadá váš každodenní program?
Každý den pilně piluji angličtinu a přízvuk. To je moje priorita. Pracuji na herectví. Je to jako sval - když ho často posilujete, tak zesílí a zůstane delší dobu pevný. Když trénujete různé emoce, tak se namísto pěti minut rozbrečíte za dvě minuty. Čas jsou peníze, a to především platí tady v Americe.
Chcete se ještě někdy vrátit do Čech?
Moji rodinu to děsí, ale jsem otevřena k tomu, že tu někoho potkám a založím rodinu. Do Prahy se teď rozhodně vracet nechci, neměla bych tam momentálně smysl života. Ale nikdy neříkej nikdy, nechám to osudu. Ať se věci dějí, tak jak mají. Mým úkolem je teď chytat příležitosti za pačesy.
Text: Jana Samšuková
